Flamenkové palos vysvětleny

Tři umění a jeden tep

UNESCO popisuje flamenco jako umělecký projev, který spojuje zpěv, tanec a hru na kytaru. Španělské výrazy jsou cante pro zpěv, baile pro tanec a toque pro kytaru. Andalusia v jižním Španělsku je jeho srdcem, s kořeny také v Murcii a Extremaduře. UNESCO zařadilo tuto formu na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví, kam byla zapsána v roce 2010. Za všemi třemi uměními stojí compás, rytmický cyklus, který drží skladbu pohromadě.

Co je palo

Palo je flamenkový styl a článek Wikipedie o flamencu vysvětluje, že palos se od sebe odlišují rytmickým vzorcem, modem, akordovým postupem, formou verše a místem původu. Uvádí více než 50 různých palos. Některé se zpívají bez doprovodu, jiné mají kytaru nebo jinou podporu. Nemusíte je v sále pojmenovávat. Stačí si všimnout, že některé skladby působí pomalu a těžce a jiné rychle a jasně.

Dvanáctidobý cyklus

Mnohé palos počítají cyklus dvanácti dob, přičemž akcenty padají na různá místa. Článek popisuje tři druhy dvanáctidobého rytmu: soleá, seguiriya a bulería. Soleá je považována za základní formu. Seguiriya začíná své počítání od jiné doby. Bulería je ta rychlá. Když uslyšíte publikum tleskat v opakujícím se vzorci, označuje tento cyklus a tanečník dopadá svým stepem na stejné akcenty.

Bulerías, živý závěr

Bulerías je popisována jako emblematický palo flamenca. Je to rychlý dvanáctidobý rytmus, který vznikl mezi romským obyvatelstvem Jerezu v 19. století, původně jako rychlé, veselé zakončení pomalejších skladeb. Často uzavírá flamenkové setkání za doprovodu energického tance a dupání. Pokud představení graduje k živému závěrečnému číslu, při němž tleská celý soubor, je to nejspíš právě tato rodina rytmů, z níž čerpá – žádný palo však nelze pro konkrétní večer zaručit.

Hlas

Podle popisu UNESCO zpívá cante mužů i žen, nejlépe vsedě, bez doprovodných zpěváků. Texty jsou krátké a jednoduché a mohou nést smutek, radost, tragédii, jásot i strach. Zpěvák se nazývá cantaor, slovo odrážející andaluský způsob řeči. Královská španělská akademie, citovaná v článku, definuje cante jondo jako nejhlubší a nejopravdovější andaluskou píseň. Cante často uslyšíte ještě předtím, než vstoupí tanečník.

Kytara

UNESCO poznamenává, že toque, umění hry na kytaru, dávno přesáhlo svou původní roli doprovodu. Flamenková kytara je lehčí než klasická, s užším tělem a nižším zvukem, který nepřekrývá zpěváka. Kytaristé často sedí se zkříženýma nohama a drží krk téměř vodorovně. Mezi techniky patří vybrnkávání zvané rasgueado a poklepávání na ozvučnici zvané golpe. V malé místnosti bez mikrofonů to vše slyšíte přímo.

Tanec

Článek popisuje baile jako tanec známý emoční intenzitou, hrdým držením těla, výrazovým užitím paží a rytmickým dupáním. Nejde o step: práce nohou slouží rytmu a písni. UNESCO dodává, že technika se může lišit mezi tanečníky a tanečnicemi – v jedné tradici převažuje výraznější práce nohou, v druhé jemnější pohyb. Styly sahají od improvizovaného sólového tance blízkého tradici gitano až po formálnější klasické flamenco tanečních souborů.

Palmas, jaleo a duende

Palmas je tleskání rukama, a když není kytarista, udrží compás samo. Jaleo je povzbuzování vykřikované souborem, včetně výkřiku olé. Duende se zachycuje obtížněji: Královská španělská akademie, citovaná v článku, je nazývá tajemným a nevyslovitelným kouzlem. Básník Federico García Lorca o něm napsal přednášku. Jako divák se účastníte už tím, že během zpěvu zachováte ticho a po něm zatleskáte.

Veselé a tesklivé styly

Provozovatel Casa de la Memoria říká, že její vystoupení mísí veselé a tesklivé styly a každý den nabízejí jiný program. Neuvádí, které palos daný večer zazní, proto berte uvedené formy spíše jako slovníček než jako příslib. Po jednom večeru pravděpodobně rozeznáte rozdíl mezi rychlou, jasnou skladbou a pomalou, těžkou i bez pomoci programového letáku.

Přečtěte si dále: Vstupenky do Casa de la Memoria